Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marnost

Ornamentem větví
mží stříbro měsíce do řeky
rozsvěcí vodní zrcátka
na malá rozpuštěná lízátka


V zpěnělých vírech u splavu
se zjara brouzdaly
nožky bílé jak svíce

Pak přišel podzim
Pod hladinou v listí utichly
poslední žalmy ryb
a zpěv bělice
truchlící nad proměnou prince
jehož silné paže si vysnila
když se chytila
mladému rybáři do udice

Však rybář byl pytlák
co klíčovou dírkou
šmíruje ňadra do pasti chycených novicek
překrásných panenek
Teď půjdou za oběť chlemtavým rtům
světu panujících všemocných nicek

je listopad
žebrám vám, pane, u dveří
o kyselá pláňata do čepice