Kybernoc

Zase jsem prospala bílý den
a v noci budu zírat tunelem nanotechniky
do tváře nekonečna
do mizerného zrcadla nicotnosti

Pálí mě oči a kůže kvůli světu
s kterým se v reálu nesetkám.
A zatím vedle mě tiše dýcháš Ty
a trpělivě čekáš až se k tobě nakloním
až zašeptám
vejdi
budeme raději hubení, nuzní a šťastní
a spolu…

ale jak dlouho nám bude chutnat ?