Řeka

spící nocí pluje má mysl
až na obzor
až k lesu.
Kroky
duní železem
cestou plnou malých živých potvor,
svědků to alkoholových běsů
ve svitu měsíce otvírá životem krajiny
černé jezero svůj jícen
do neznámých časů.
Listí na hladině
plane žárem strážních mečů

a šeptá....

Až náhle se mi zastaví celé tělo…mysl i srdce
svlékám si šaty…pomalu
zouvám boty… chlad
jeden prst, druhý… smáčím...
a skokem splynu s perlami vod
zima mě sevře v smrtelné křeči
a na okamžik nejsem

Pak najednou všechny prameny ožijí
vaří se hněvem, bolí
a rvou se s mým tělem
oči třeštím na zlobu lednového hrobu
zmítám se mezi hady leknínových břehů
a potupně se škrábu ven

Odpusť mi, jezero !

2007