Pří-běh snu
podivná jsem žena
matkou zavržena
ožívám při úplňku.
bloumám krajinou
a přemýšlím - prchnout ?
hlavu opilou vláčím cizí zahradou.
Jsem bez peněz
v lesích netratím
padnu-li do želez
duši neztratím
tak běhám s vlky - hladová, bez kořisti
pryč od lidských čelistí
v komedi emočních úrazů
vetuji frašku dotazů
v dańových přiznáních
- kdo spáchal hřích?
Utíkám každou noc....
V pondělním zádušním ránu
v mé hlavě skřípou
rozbité střepy svatého grálu
barvím si tvář purpurem králů
ten jeden tah štětcem tíží mě k upadnutí
a trhám hedvábnou nit
trhám a přestávám snít
Jenže ruce se žízní chvějí
hladem se nohy v hady mění
slepují se s hlínou a kořeny
vrůstají do země.
uprostřed šarlatové pustiny
lapená ve vlastním obraze
stávám se z vlka jabloní
a z čerstvě řinoucí krve
- jaká teď jablka urodím ?
Vracím se každý den.....
Iva Fialová
30.10.2013